hlavickanovadoplnena

Lucka o poporodním šílení: Už v porodnici jsem cítila, že něco není v pořádku

Lucka (33) je jednou z mnoha maminek, které po narození miminka zradila psychika, a musela vyhledat odbornou pomoc. Aby povzbudila ostatní ženy, rozhodla se o svém prožitku, který se odehrál před třemi lety, otevřeně promluvit.

Jak byste popsala období po vašem prvním porodu?

Foto LuckaBylo hodně dramatické. Už v porodnici jsem cítila, že něco není v pořádku. Zhruba třetí den. Byl to jeden velký chaos, který se nedal zvládnout vlastními silami. Byla jsem zacyklená a bláznila jsem.

V čem spočívalo vaše bláznění?

Nedokázala jsem se vůbec uklidnit. Když třeba syn spal, nemohla jsem vůbec vypnout, ani spát, i když příležitost byla. Nespala jsem hodně dní a nijak jsem to neřešila. Nebo jsem šla něco dělat a vůbec jsem nevěděla co, byla jsem roztěkaná a nedodělala jsem ani jednu věc. A pak už jsem se vlastně ani nestarala o syna, nedokázala jsem se ho dotknout a svíral mě neurčitý strach a úzkost.

A v jakém okamžiku jste se rozhodla vyhledat pomoc?

Cítila jsem, že ji potřebuju, ale vyhledával ji hlavně manžel. Snažili jsme se najít informace, kde se dalo, a ono se moc nedalo, tak nás napadlo kontaktovat gynekologa a porodnici. Pak jsme jeli do krizového centra, kde nás poslali zpátky domů. Přijeli jsme i podruhé, to už bylo jen tak tak a hospitalizovali mě.

Jaký to byl pocit, když jste vyhledala pomoc?

Po prvním příjezdu do krizového centra mě vyslechla psycholožka, což bylo docela fajn. Pak mě doporučila ještě psychiatrovi a to už bylo trošku horší. Cítila jsem, že se nepotkáváme. Já věděla, že je něco strašně špatně a on mě odbyl, že mám poporodní blues a že je to normální. Odjížděla jsem s pocitem, že mi vůbec nepomohl.

Co bylo dál?

Za tři dny jsem byla zpátky s mnohem akutnějším stavem. Tam už doktoři obrátili a řekli, že se jedná o laktační psychózu, která se později nepotvrdila. Nejspíš se jednalo o psychotický moment.

Jak probíhala léčba?

Nasadili mi antidepresiva, antipsychotika na spaní a léky na úzkost.

Chodila jste i na psychoterapii?

Na psychoterapii jsem v nemocnici nechodila a byla jsem za to vděčná, protože jsem vůbec nebyla ve stavu, kdy bych to zvládla. Hodně jsem odpočívala, procházela jsem se a dávala jsem se do pohody. Nikdo mě k ničemu nenutil. Občas jsem si sedla s psycholožkou a chodila jsem na relaxaci.

Docházela jste ještě někam, když vás pustili?

Chodila jsem na kontroly k psychiatrovi. To bylo vše.

Jak dlouho trvalo, než jste začala zase fungovat?

Od desátého dne po narození syna jsem byla hospitalizovaná, což trvalo až do konce šestinedělí, takže přes šest týdnů to bylo určitě. Když byly synovi dva měsíce, tak už jsem se cítila dobře. Mělo to relativně dramatický průběh, ale po dvou měsících už to bylo, jako by se nic nestalo. Sice s léky, ale byla jsem v klidu. Bylo to až neuvěřitelně rychlé.

A jak to bylo po druhém porodu?

Žádné problémy se neopakovaly. Udělali jsme preventivní kroky. Nekojila jsem a brala jsem malou dávku antidepresiv. Měla jsem klasické poporodní blues. Snadno jsem se dojala a tak, ale to bylo hezké. Vůbec se to nedá srovnat se zážitkem po prvním porodu.

Vaším snem je vybudovat centrum pro maminky s podobnými obtížemi. Kdy se tahle myšlenka zrodila?

Docela brzy po tom, co jsem byla zase fit. Napsala jsem článek o svých problémech, kterým jsem chtěla pomoct ostatním. A časem jsem začala přemýšlet, co bych mohla udělat dál. Sama jsem se neměla v nejtěžších chvílích kam obrátit, tak jsem si říkala, že by bylo pěkné, kdyby ostatní maminky tu možnost měly. Hledala jsem všemožné informace, až jsem narazila na organizaci Úsměv mámy, která se problematice věnuje, a obrátila jsem se na její zakladatelku. A protože jsme měly dost podobný náhled, tak se snažíme tohle změnit.

Jak si centrum představujete?

Ideálně jako centrum krizové, kam by mohla žena přijít kdykoliv, když má aktuálně nějaké potíže. Ze začátku to asi bude denní centrum, které bude otevřené maminkám v určité dny. K dispozici bude psycholožka, psychiatrička, informace k tématu nebo podpůrná skupina, kterou právě rozjíždíme. Postupně bych ráda vybudovala centrum s nepřetržitým provozem, kde bude i lůžková část pro přečkání nejhoršího období, aby maminky nemusely chodit do běžných krizových center a psychiatrických léčeben.

Obrátila byste se sama na podobné centrum?

Jo, určitě. Kdybychom to našli, tak 100%.

Jak to vypadá s centrem teď?

V současné chvíli sháníme peníze na provoz a vybudování centra. Zkoušíme oslovovat firemní dárce a na podzim bychom pak chtěly zkusit i nějaké žádosti o dotace. Je to na cestě, jen musíme obstarat potřebné finance a najít vhodné místo.

Mohou nějak pomoct i ostatní maminky?

Určitě mohou pomoct s podpůrnou skupinou, která spojuje maminky s podobnou zkušeností. Chceme, aby skupina dobře fungovala i do budoucna a potřebujeme nějaké držáky. Zároveň mohou být prostřednictvím telefonu a e-mailu podporou dalším maminkám, které se zrovna trápí a chtějí si popovídat a někým, kdo to také zná. To znamená taková laická podpora.

A samozřejmě nás mohou podpořit i při budování centra pro maminky. Teď například v programu ČSOB pomáhá regionům, kde mohou přispět na náš projekt.

Pokud prožíváte něco podobného, Lucka se s vámi ráda podělí o své zkušenosti na mailu Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript..
 
 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit