Mateřství je krásné, ale přináší i těžké chvíle

Mateřství je krásné, ale přináší i těžké chvíle

Mateřství je krásné, ale přináší i těžké chvíle, jen o nich skoro nikdo nemluví. V okamžiku, kdy přijdou, je pak téměř nemožné cítit se dobře, když na nás ze všech stran křičí dokonalost. Pojďme to prolomit. Mluvme i o těžkých chvílích, uleví se nám všem.

Mateřství je krásné, ale přináší i těžké chvíle

Aby někdo začal, sepsala své těžkosti Veronika Kubrichtová:

"Nedokázala jsem kojit ještě 14 dnů po porodu, přestože jsem to původně považovala za automatické. Prostě si dítě nastavím, přisaje se a bude to. Tahle představa vzala za své ještě na porodním sále, kdy mě sestra vzala jednou rukou za prso a druhou se mi tam snažila narazit syna. A on to bojkotoval. Začal zběsilý boj. Každé tři hodiny utrpení, pocit neschopnosti, prohry. Sevřený žaludek při čekání na další zoufalý pokus. Domů jsem šla jako „plně kojící“, ale svého syna jsem nakrmit nedokázala.

Pochopila jsem, jak krutý život musí mít dojné krávy, když jsem trávila dlouhé chvíle upoutaná na elektrickou odsávačku. A to jsem nepoznala ani zlomek z toho, co zažívají ony. Už jsem se neviděla jako ladná matka, která elegantně kojí své dítko. Když jsem se to konečně naučila, přišly horečky z přeplněných prsou, ucpané mlékovody. Pořád něco.

Naplno jsem si uvědomila, co znamená nedostatek spánku. Do té doby jsem si myslela, kdo ví, jak nejsem odolná. A kolik toho vydržím. Před tím jsem se přece kolikrát učila do noci a ráno brzy vstávala do práce. Nějaké mateřství je oproti tomu brnkačka. Jak naivní jsem byla!

Kvůli věčným pokusům o kojení jsem spala po jedné hodině. Když jsem konečně usnula, už jsem musela vstávat. Byla jsem jako chodící mrtvola. Když jsem se snažila ležet přes den, točila se mi hlava, jak jsem byla vyčerpaná. Ale usněte, když víte, že je to jen na chvíli. Neuměla jsem si představit, že to někdy přejde.

Všechno nakonec přešlo. Po pár měsících bylo kojení brnkačka a spánek se taky srovnal, jak syn čím dál déle spal. A dokonce i ty úzkosti jsem přestála, ač ne bez pomoci. Jednoduché to ale nebylo a často jsem se cítila dokonale neschopná, což byla jediná dokonalost, které jsem byla schopná dosáhnout, ač jsem po ní ve skrytu duše toužila.

Vždy když začnu někde mluvit o tom, jak pro mě bylo mateřství ze začátku těžké, přidají se další ženy, občas i nějaký muž. Málokdo o tom ale začne mluvit sám, přitom je to běžné. Pojďme to prosím zkusit alespoň teď, když se blíží Světový den duševního zdraví matek. Přidáte se?"

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit