hlavickanovadoplnena

Generalizovaná úzkostná porucha

Jedná se o onemocnění, kdy se úzkost nevyskytuje v atakách, ale je volně plynoucí (přetrvávající, nicméně může se objevit i náhle – např. v reakci na stresové životní situace) a není vyvolána žádnými zevními okolnostmi a nevyskytuje se v závislosti na nich. Pacienti trpící touto poruchou se obvykle nadměrně zaobírají starostmi a stresujícími myšlenkami. Příznaky se objevují pozvolna, často nenápadně, plíživě a mohou se vyskytovat řadu let. Jedná se o chronické onemocnění a může trvat i celý život.

Mezi příznaky poruchy patří:

  • napětí, strach a obavy z každodenních starostí trvající minimálně 6 měsíců
  • bušení srdce, pocení chvění, třes, sucho v ústech
  • obtížné dýchání, pocit, že se zalknu
  • bolesti či nepříjemné pocity v oblasti hrudníku
  • pocity na zvracení nebo břišní nevolnost, závrať, točení hlavy
  • strach ze ztráty kontroly, obavy, že zešílím, že zemřu
  • pocity, že objekty kolem jsou nereálné nebo že dotyčný je mimo
  • návaly horka – chladu, pocity znecitlivění, mravenčení, bolesti svalů
  • neklid a neschopnost se uvolnit, podráždění, duševní napětí, pocity knedlíku v krku či potíže s polykáním

Připravila: MUDr.Barbora Talová

 

Poporodní splín

Poporodní splín (jinak také poporodní blues nebo baby blues) se vyskytuje u 50 % - 80 % žen . Zahrnuje tyto přechodné příznaky:

  • rychlé změny nálady
  • úzkost
  • plačtivost
  • podrážděnost
  • nespavost
  • ztrátu energie a chuti k jídlu
  • všeobecné pociťování přepracování a zahlcení, zvláště s přihlédnutím na náročné požadavky péče o novorozence


Typický nástup poporodního blues přichází 3. den po porodu, často v momentě, kdy matka opouští porodnici. Symptomy poporodního blues vrcholí 5. den a zpravidla 10. den od porodu spontánně odeznívají.

U 20 – 25 % může pokračovat a rozvíjet se do příznaků poporodní deprese.

Připravila: MUDr.Barbora Talová

Použitá literatura:
Čes. a slov. Psychiatrie 2014; 110(1): 29–37: ÚZKOST A ÚZKOSTNÉ PORUCHY V PRŮBĚHU TĚHOTENSTVÍ A PO PORODU,ANXIETY AND ANXIETY DISORDERS DURING PREGNANCY AND POSTPARTUM, Barbora Talová, Klára Látalová, Ján Praško, Barbora Mainerová)
Psychiatrie v primární péči, Ján Praško, klára Látalová et al., Mladá fronta a.s., 2013

 

Poporodní obsedantně-kompulzivní porucha

Odhaduje se, že její příznaky prožije asi 3-5 % novopečených maminek. Řadí se mezi úzkostné poruchy a poznáte ji podle přítomnosti obsesí a kompulzí, ale co to vlastně je?

Obsese

Obsesemi se nazývají vtíravé myšlenky, které se neustále opakují a nemůžete se jich zbavit. Jejich přítomnost je pak spojena se zvýšenou úzkostí. Takto to asi nezní příliš srozumitelně, ale představte si například, že se obáváte nákazy nějakou nemocí ABC. Moc toho o ní nevíte, ale tušíte, že je velmi nebezpečná. Hloubáte pak, zda náhodou není možné, aby ji přinesla domů nějaká návštěva. A pak zase, že možná stačí, abyste vyšli na chodbu. A možná stačí, když máte doma věci, které se původně nacházely v obchodě, kde se vyskytuje mraky lidí. A takto se sžíráte stále dokola a nemůžete si pomoci. Víte, že jsou to myšlenky nejspíš nereálné, ale co kdyby...

Kompulze

A tady přicházejí na řadu kompulze. Bojíte se návštěv? Fajn, tak je přestanete zvát. Bojíte se infikovaných předmětů? Začnete je umývat. Že to možná nestačí? Umýváte je dvakrát, třikrát, sedmkrát... Používáte dezinfekce. A tady začíná ten pravý začarovaný kruh. Utvrdíte svůj mozek v tom, že jsou to myšlenkové pochody správné. A příště si na vás připraví ještě větší libůstku...

Takto nějak vypadá myšlení člověka, kterého stihla obsedantně-kompulzivní porucha. Maminky po porodu mohou být k této poruše obzvlášť náchylné. Děsivé myšlenky totiž přepadají v tomto náročném období mnoho žen. Snad si tak příroda chtěla pojistit, že budeme svým dětem věnovat patřičnou pozornost a budeme se vyhýbat nebezpečí. Může se to ale někdy zvrtnout a pak jsou z toho potíže. Většina žen dokáže nepříjemné myšlenky zapudit, ale pokud se jim poddáte, můžete zažít krušné chvilky.

A jak většinou vypadají tyto zlé myšlenky u maminek?

Ženy mohou mít strach samy ze sebe a svého konání. Nerady zůstávají s miminkem o samotě, protože mají strach, že by mu mohly ublížit. Obsesí jsou zde tak různé konkrétní obavy – mohu udělat to a to a nebudu o tom vědět. Kompulzí jsou zde pak veškeré činnosti, které tomu mají zabránit – ukrývání nebezpečných předmětů nebo vyhýbání se samotě.

Tady je důležité zdůraznit, že u většiny žen se jedná opravdu o plané obavy a riziko, že by se jejich strachy vyplnily, jsou minimální. Zde může maminky znejistit především rozšířená informace o poporodní psychóze, která může být skutečně nebezpečná. Ta ale probíha poněkud odlišně.

Každopádně i zde platí, že je nezbytné vyhledat urychleně lékařskou pomoc. Už jen proto, že se vám uleví a budete se moct věnovat miminku s mnohem větší energií a hlavně radostí.

Druhá častá varianta se týká obav z různých kontaminací. Může to být třeba strach z nějaké nemoci. Napadne vás, že její původce může být třeba na salátu, který jste přinesla z trhu. Přece těžko říct, co na to všechno dávají. Dobrá tedy, umyjete ho, ale co když to nestačí. Tak tedy fajn, vyhodíte ho. No jo, ale ležel přece na kuchyňské lince, rychle utřít. A kde všude jste sahala rukama, kterými jste se ho dotkla? A už se vezete...Náš mozek dovede vyprodukovat neskutečně propletené a složité řetězce podobných myšlenek. Když o tom někde slyšíte, může se to zdát až komické. Takový přítel Monk nebo postava Jacka Nicolsona ve filmu „Lepší už to nebude“ příjemně pobaví. Ale když se v tom potácíte, racionální úvahy nemají šanci.

Pohledem lékařky

Pro tuto poruchu je typické, že se pacient zaobírá nepříjemnými myšlenkami (obsese) a trpí kvůli nim značnou nepohodou, napětím a úzkostí. Úzkost se pak snaží neutralizovat stereotypními myšlenkami či nějakými rituály (kompulze), což však nevede k odstranění úzkosti, ale pouze přechodně k jejímu zmírnění. Brzy se na scéně objevuje nová úzkost a nová potřeba ji zmírnit a rozvíjí se další kompulze. Pacient se tak dostává do začarovaného kruhu.

Obsese = opakující se myšlenky, představy, které pacient vnímá jako nepříjemné, nežádoucí a nesmyslné a které u něj vzbuzují úzkost… Vnímá je jako svoje vlastní a má tendenci je potlačit, nevšímat si jich.
Kompulze = opakované, účelné jednání prováděné dle určitých pravidel nebo určitým stereotypním způsobem, které směřuje ke snížení či předcházení úzkosti či nějaké nepříjemné situaci a nemusí mít žádný vztah k tomu, čemu má zabránit. Pacient si uvědomuje, že je toto jednání přehnané, nesmyslné.

S touto poruchou, jejím vznikem či zhoršením příznaků se může žena setkat v období těhotenství či šestinedělí. Obsese se v tomto případě týká především tématu ublížení dítěti.
V rámci studií bylo zjištěno, že se OCD vyskytuje četněji u  matek s  anamnézou psychického onemocnění v době před otěhotněním, u matek s tělesným onemocněním, s komplikacemi již v průběhu těhotenství, při samotném porodu či poporodními komplikacemi a u matek, které měly více. Nejčastěji se vyskytující obsese měly agresivní, kontaminační charakter. Kompulze se u žen objevovaly v podobě nadměrného čištění, umývání a kontrolování.

Připravila: MUDr.Barbora Talová

Co dál?

Pokud tedy máte podezření, že vás něco podobného potkalo, neváhejte a vyhledejte pomoc.

Problematika je zajímavě zpracována v publikaci „Obsedantně-kompulzivní porucha a jak ji zvládat“, kterou připravili Ján Praško a Hana Prašková. Není zaměřená pouze na maminky, ale pokud vás tato porucha zastihla, určitě se v ní najdete.

 

Poporodní psychóza

Poporodní psychóza patří mezi vzácné komplikace, které provázejí příchod miminka na svět. Uvádí se, že se vyskytuje zhruba 1 až 2 žen z 1000. Nástup je většinou rychlý a nejčastěji se objevuje v prvních 4 týdnech po porodu. Známější je možná název laktační psychóza, který je však spíše na ústupu. Psychóza totiž zřejmě nemá s laktací nic společného, a tak je tento starší název trochu zavádějící.

A jaké jsou její příznaky?

  • bludy a podivné představy
  • halucinace
  • pocity silného vzrušení
  • hyperaktivita
  • snížená potřeba spánku nebo vůbec neschopnost spát
  • paranoia a podezřívavost
  • prudké změny nálady
  • potíže při komunikaci

Právě poporodní psychóza je asi nejvíc mediálně známá a to především proto, že se může zvrtnout v situaci, kdy se žena pokusí ublížit sobě nebo svému dítěti. Nestává se tak příliš často (zhruba v 5 % procentech případů), ale i přesto je naprosto nezbytné vždy urychleně vyhledat lékařskou pomoc.

Pokud tedy máte vedle sebe maminku, která vykazuje některé z výše uvedených příznaků, na nic nečekejte a okamžitě vyhledejte lékařskou pomoc. V tomto případě můžete klidně volat sanitku, jde totiž o hodně. Maminky bývají odtržené od reality a jejich bludy a představy jim dávají smysl. Jaké však ty bludy jsou, nemůže nikdo předpovídat, a tak může dojít i na agresivní chování.

Důležité je zmínit, že i poporodní psychóza je léčitelná. Je ale potřeba jednat hned.

Zdroj: www.postpartum.net

 

Poporodní úzkost

Pro zařazení samostatné kategorie poporodních úzkostí jsem se rozhodla hned z několika důvodů. Téma poporodní deprese je u nás v současné době poměrně dobře známé. V souvislosti s ním je však popisována úzká skupina příznaků a je řada žen, které se do nich nevejdou. To může způsobit strach, že se děje něco nepřístojného a neznámého, ačkoliv zvýšená úzkost bývá také velmi častým projevem spojeným s raným mateřstvím.

Pokud se podíváte na zahraniční informační zdroje, zjistíte, že kategorií poporodních a těhotenských psychických potíží je uvedeno mnohem více, než je zvykem u nás.

Poporodní úzkosti mohou mít různou podobu, ale jejich společným jmenovatelem je strach. Úzkost má v našem životě své místo a leckdy je užitečným signálem. Když je jí ale příliš mnoho, může to život naopak dost zkomplikovat. Mateřství je náročné samo o sobě, a tak je náš organismus náchylnější i k úzkostem.

Stará známá úzkost

Pocit úzkosti je vám určitě dobře znám, protože se nejspíš v určitých okamžicích nevyhnul nikomu z nás. Pro jistotu si ale řekněme, čím se vlastně vyznačuje.

Funkce úzkosti, kterou nás vybavila příroda, je příprava organismu na řešení nějaké nebezpečné situace. Typicky je to boj nebo útěk. Naše tělo tak aktivuje orgány, které jsou pro tyto reakce důležité, a naopak utlumí ty ostatní. Konkrétně se projevuje zvýšeným tlakem, zrychleným tepem, více se potíme, rychleji dýcháme, zvýší se napětí ve velkých svalech a naopak utlumí se trávení. Všechny tyto změny mají svůj důvod, ale samy o sobě nejsou nikterak příjemné.

Celkem logicky je vyšší úzkost v mateřské roli nezbytná, protože máme zodpovědnost za křehké malé stvoření. Naše tělo je tak ostražitější i vůči situacím, které jsou běžně vnímány jako neškodné. V přírodě to zřejmě funguje celkem běžně, protože samice se potřebují vyvarovat všech ohrožujících situací. Když nám ale úzkost brání normálně fungovat, je načase s ní něco udělat.

Pohledem lékařky

Ačkoliv se u nás problematice poporodních a těhotenských úzkostí tolik pozornosti nevěnuje, nedávno vyšel odborný článek, který se tematikou zabývá. A právě spoluautorka článku, MUDr. Barbora Talová pro nás nachystala podrobnější informace.

Období těhotenství představuje pro ženu velkou životní změnu, a to jak z fyziologického, tak z psychologického pohledu. V průběhu těhotenství nastávají u budoucích matek tělesné změny, které mohou vést k rozvoji emoční nestability. Celkově se mění také role ženy v sociálně rodinném kontextu.

V prvním trimestru těhotenství se obavy ženy soustředí na tělesné problémy. Žena se musí vyrovnávat s ranními nevolnostmi, napětím v prsou, změnami kondice a změnami v oblasti sexuální. Jak v čase dění těhotenství pokračuje, starosti se přesouvají na oblast materiální. Ambivalentní postoje budoucích rodičů jsou běžné, i když je partnerství harmonické. Rodičovství samo o sobě přináší enormní zodpovědnost, anticipační úzkost je proto na místě. Potenciální rodiče se nemusí dobře adaptovat na náročnou realitu spojenou s péčí o miminko a malé dítě. Pokud mají rodiče i další děti, může se negativní vztah staršího k nově narozenému stát zdrojem dalšího stresu.

Na druhé straně přítomnost psychické nepohody těhotné ženy či příznaky psychické poruchy mohou mít vliv na vývoj dítěte.

Každá nastávající matka se potřebuje na příchod dítěte připravit.  Přizpůsobení se nové situaci bývá proto ještě těžší pro matky předčasně narozených dětí. Následek předčasného porodu je emočně výrazně stresující a matky dříve narozených dětí mohou být vystaveny úzkostným prožitkům.

Těhotenská úzkost bývá spojována se zvýšeným rizikem předčasných porodů a dalších komplikací. Poporodní perioda zahrnuje mnohočetné psychické a fyziologické proměny, které v tomto období úzce souvisejí s hormonálními změnami. Porod samotný také vyvolává řadu metabolických změn.

Dalším stresujícím faktorem je spánková deprivace matky, která je běžná, ale ne vždy přítomná. Důvodem je fakt, že novorozencům chybí cirkadiální rytmus (rozpoznávací schopnost, kdy je den a kdy noc). Průměrný čas, který dítě potřebuje k tomu, aby nastavilo vlastní cirkadiánní rytmus s nočním spánkem, trvá cca 12 týdnů. V neposlední řadě může být zdrojem psychické nepohody kojení, které je výhodné jak pro matku, tak pro dítě. Pokud však matka není schopna či nemůže kojit, je na místě ji ujistit, že o dítě je dobře postaráno i krmením umělými kojeneckými přípravky. Tímto ubezpečením minimalizujeme pocity viny matky, které by se tímto mohly negativně rozvinout.

V období těhotenství a v poporodním čase  se u žen častěji setkáváme s diagnostikovanou OCD (obsedantně kompulzivní poruchou ) a GAD (generalizovanou úzkostnou poruchou), oproti běžné populaci.

Nicméně se u žen vyskytují i jiné úzkostné poruchy a nejen ty.

Připravila: MUDr.Barbora Talová
Použitá literatura:
Čes. a slov. Psychiatrie 2014; 110(1): 29–37: ÚZKOST A ÚZKOSTNÉ PORUCHY V PRŮBĚHU TĚHOTENSTVÍ A PO PORODU,ANXIETY AND ANXIETY DISORDERS DURING PREGNANCY AND POSTPARTUM, Barbora Talová, Klára Látalová, Ján Praško, Barbora Mainerová)
Psychiatrie v primární péči, Ján Praško, klára Látalová et al., Mladá fronta a.s., 2013

Jak to může vypadat?

Úzkostné poruchy se dělí na několik kategorií, ale jedno mají společné. Pocit úzkosti se vyskytuje častěji, než je běžné, a komplikuje nám tak život. Může být způsobená různými situacemi a mít konkrétní podobu.

Různé podoby úzkosti máme zpracované v samostatném článku. Rozdělení se běžně používá i u zbytku populace, ale některé kategorie mohou být u nás matek běžnější.

Poporodní obsedantně-kompulzivní porucha

Postihuje zhruba 3-5% čerstvých maminek a má své konkrétní projevy. Protože se jedná o poměrně častou záležitost a u nás se o ní příliš nehovoří, je zde zpracována na samostatné stránce.

Generalizovaná úzkostná porucha

Tady platí jednoduché pravidlo – příliš mnoho úzkosti z nepříliš dobrých důvodů. Problematika je hodně zajímavě zpracována v publikaci Jak zvládnout generalizovanou úzkostnou poruchu od Jána Praška. Zároveň se s ní můžete seznámit na samostatné stránce.

 

Máma v úzkých - základní informace

„Nikdy nezapomenu na den, kdy se mi konečně potvrdilo, že jsem těhotná. Po tisícém (alespoň tak mi to tehdy připadalo) pokusu to náhle přišlo a já tomu zpočátku nemohla uvěřit. Byl to pocit až opojný. Vůbec jsem si nedovedla představit, že kromě toho neobyčejného štěstí, které mě bezesporu potkalo, nastanou i chvíle, kdy skoro překročím mez toho, čemu říkáme realita, a dotknu se temnoty. A že i když budu prožívat nejkrásnější období svého života, okusím zároveň i momenty nejkrušnější.“

Jaké jsou naše pocity

Každá žena ke svému mateřství přistupuje po svém. Někdo se těší, někdo se trochu bojí, někdo si třeba ani není jistý. Každopádně s sebou mateřství přináší mnoho změn, které nejsou jednoduché. A nedovedeme si to představit, dokud to skutečně neprožijeme. Příroda nás ženy vybavila mnoha mechanismy, které mají zajistit, že budeme o své mládě náležitě pečovat. Někdy se to však může trochu zvrtnout.

Poporodní splín

Uvádí se, že zhruba 80 % žen prožije po porodu období, které se nazývá poporodní splín (někdy také baby blues). Jedná se o přechodné období zhoršení nálady, které ale většinou záhy odezní, a žena může bez problému pokračovat ve své mateřské roli dále.

Poporodní deprese

Přibližně 10 % procent žen prožije něco, čemu se u nás obecně říká poporodní deprese. Může mít různou podobu a rozhodně není o co stát. Svět se jeví mnohem víc černý, než ostatním a je to stav, který pravděpodobně jen tak sám neodejde. Většinou je potřeba se urychleně obrátit na odborníky.

Můžete mít pocit, že nedokážete navázat se svým dítětem ten správný vztah, všechno se najednou jeví v temných odstínech. Můžete si připadat neschopná a pro roli matky nedozrálá. Může se vám zdát, že váš skvělý život najednou skončil a už budete donekonečna zastávat stereotypní roli matky. Může vám být prostě do pláče a prostě nanic. Pravděpodobně se vám nevyhnula poporodní deprese a je načase se s ní poprat.

Poporodní úzkosti

Může se vám také stát (stejně jako mě), že se vás zmocní strach. Může vás napadat asi milion různých nebezpečných věcí a nedokážete na ně zapomenout. Můžete se cítit zoufale, protože se snažíte s nebezpečím prát a zamezit mu. Ale ať děláte, co děláte, nestačí to a vás to dohání k šílenství. Uvědomujete si, že nebezpečí nejspíš není reálné, ale co kdyby...S velkou pravděpodobností čelíte jedné z forem poporodní úzkosti.

Poporodní psychóza

Nejzávažnější a zřejmě také nejvíce mediálně zpropagovaný stav se nazývá poporodní psychóza (známý je pod označním laktační psychóza) a není až tak častý. Vyvíjí se poněkud odlišně a je potřeba mít se opravdu na pozoru. V tomto případě se však jedná o pozornost okolí, protože postižená žena často není schopna svůj stav rozlišit.

Není toho málo, co nás může potkat, ale dobrá zpráva je, že většinou se to dá řešit. Pokud jste něco podobného zažily nebo zažíváte, víte, že se může zdát, že není cesty zpět. Cesta je vždycky, jen je potřeba se nebát a vydat se ni.