hlavickanovadoplnena

Proč být tak trochu otrokem svého dítěte?

Pokud chcete rozpoutat bouřlivou diskuzi, zeptejte se v některé mateřské diskuzi na jednu z těchto otázek. „Mám nechávat dítě vyplakat, aby si zvyklo usínat samo? Má mít od narození svůj vlastní pokojíček? Neměla bych ho odmalička utužovat, aby z něho byl samostatný jedinec? Bojím se, že bude miminko rozmazlené.“ Zaručeně se vám dostane mnohých odpovědí a zaručeně budou ze dvou odlišných táborů. Tvrdý přístup velí utužovat dítě od útlého mládí. Citlivý přístup se naopak zastává miminek. Co je ale vlastně správně?

Miminko

Mám nechávat dítě vyplakat, aby si zvyklo usínat samo?

V prvé řadě je potřeba si uvědomit, že miminko má k dispozici jen několik málo komunikačních prostředků, kterými může dávat najevo svou nespokojenost. A pláč je jedním z nich. Většina mláďat je v počátku svého života odkázána na svou matku. Řada z nich se ale rodí v mnohem pokročilejším stadiu vývoje, a tak jsou schopna se udržet u matky vlastními dovednostmi – ať už je to chůze nebo silný úchop srsti.

Takovou dovedností však naše lidská mláďata nevládnou. Zato jsou však vybavena schopností intenzivního zvukového projevu. A my bychom jim rozhodně neměli upírat možnost říct si o svou mámu.

Tak jako ostatní příslušníci živočišné říše se rodíme s několika životně důležitými potřebami. Potřebujeme dýchat, pít, jíst, spát. Naše tělo je také vybaveno velice šikovným poplašným zařízením, které se spustí, pokud některou z potřeb opomeneme. Známe je třeba jako hlad, žízeň nebo únavu.

Již před několika desítkami let vědci prokázali, že miminka (ale i mláďata jiných živočišných druhů) se rodí také s potřebou navázat intenzivní vztah s jednou hlavní osobou. Pokud je tato potřeba uspokojena, je velká pravděpodobnost, že se budou zdárně vyvíjet po psychické stránce. Pokud je naopak hrubě narušena, může to mít neblahé následky. A jedním z hlavních způsobů, jak umožnit vznik tohoto důležitého vztahu, je reagovat na volání svého dítěte.

A co se týče spánku o samotě. Není divu, že se dětěm většinou nelíbí. Mláďata ostatních druhů, ale i děti v tradičním společenství usínají se svou matkou. To jen my jsme se rozhodli, že je pro děti lepší, když budou spát o samotě ve své postýlce. Skutečně je nutné je tak nechávat, i když se nás snaží přivolat k sobě?

Vychovám si rozmazlence?

Pokud reagujete na volání svého miminka svou pozorností, nemá to za následek rozmazlenost, ale vznik tzv. jistého připoutání (angl. secure attachment). To je naopak velmi žádoucí. Dítě si totiž vytvoří pocit bezpečí na světě. A zdrojem bezpečí pro něj budete vy. A to je přece úžasná věc!

Děti, které jsou s jistotou připoutané, je mnohem snadnější utěšit, když je něco rozruší. Mívají také vyšší sebevědomí a mnohem vyšší pravděpodobnost, že je nepotká žádná duševní porucha.

rucicka

Velice názorně o problematice vypovídají pozorování, která byla prováděna u šimpanzů. Samice, která velmi intenzivně reagovala na nářky svých potomků, všemožně je podporovala a pomáhala jim, vychovala velmi úspěšné potomky. Několik z jejích synů se dostalo do pozice vůdce skupiny a také její dcera si vedla velmi dobře. A pro utěšení od maminky si chodili i ve věku, na který bychom my lidé koukali skrz prsty.

Přesně naopak tomu bylo u samice, která své mládě ignorovala. Mládě se od matky vůbec nevzdalovalo, i když ostatní mláďata už se dávno vydávala na samostatné výpravičky a čile dováděla opodál.

Jak by také ne. Pokud máme žízeň, také nás nepřejde, když ji necháme nevyslyšenou. Ba naopak, bude se ozývat čím dál víc. Projevy mláděte, které se hlásí o pozornost své matky, pravda vymizet mohou. Ale potřeba zůstává a neuspokojená se nejspíš někde projeví.

A tak se dostáváme zpátky k dětem. I u nich totiž platí, že pokud si dítě dovede hrát pěkně v klidu kousek od své matky a zároveň ji tu a tam zkontroluje, že mu nezmizela, vytvořilo si nejspíš ten správný typ vazby. Pokud se od své mámy nehne ani na krok a úzkostlivě si ji hlídá nebo pokud ji naopak naprosto ignoruje, je možná někde chyba. Nejspíš se jedná o projev tzv. nejistého připoutání.

Nejisté připoutání – proč ho nebrat?

A proč by nám vlastně mělo vadit? Ukázalo se, že v neobvykle vysokém množství se lidé s nejistým typem připoutání vyskytují ve skupině těch, kteří trpí nějakou psychickou poruchou. Není divu. Mezi další projevy nejistého připoutání totiž patří také snížená odolnost vůči stresu a špatná regulace emocí. A tak je hned cesta k depresi nebo úzkosti snazší.

Ani další výzkumy nejistému připoutání příliš nefandí. Děti s jistým připoutáním totiž mají vyšší sebevědomí a hodnotí lépe samy sebe. Vedou také, co se týče mezilidských vztahů, a bývají oblíbenější v kolektivu. Je tedy  v našem velkém zájmu vychovávat děti s jistým připoutáním. Jak ale na to?

Je to trochu jako kletba, která se ale dá zlomit

Hodně ztíženou situaci mají rodiče, kteří jsou sami nejistě připoutáni ke svým matkám. Je to skoro jako kletba, která se přenáší z generace na generaci. Těžko něco předáte vlastním dětem, když jste to sami nepoznali. Ovšem nic není ztraceno a změna je jen ve vašich rukách. Bylo prokázáno, že žádoucí mateřské chování se dá naučit a nacvičit. A můžete tak prolomit tu kletbu. Co je důležité?

  1. Reagujte na signály svého dítěte (ať už je to pláč nebo výzva k tělesnému kontaktu)
  2. Často navazujte s dítětem fyzický kontakt (mazlete se, dovádějte, buďte prostě spolu)
  3. Zapomeňte na slova jako je rozmazlený, otrok dítěte, vyplakat a další podobné návody na cestu k nejistému připoutání

Pokud vám naopak vaši rodiče dopřáli luxus jistého připoutání, půjde vám to s vlastními dětmi o něco snáz. I tak se ale mohou ve vašem okolí vyskytnout „dobří rádci“, kteří vám budou doporučovat osvědčené metody. „Nech ho vyplakat, však si zvykne.“ Inu za radu poděkujte (anebo klidně ne) a držte se své láskyplné výchovy. Své ovoce vám určitě přinese.

Chcete ještě více argumentů, proč dopřát svým dětem láskyplnou péči? Čtěte naši novou brožuru "Osudové pouto".

novabrouzuramini

Zdroje:

  • Bowlby, J.: Vazba
  • Goodall, J.: Ve stínu člověka
  • Goodall, J.: Pohled oknem
  • Grawe, K.: Neuropsychoterapie

Čtěte také

 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit