Osudové pouto právě vychází

Poporodní šílení - fáma nebo skutečná hrozba?

Jednou za čas přinesou média děsivou informaci o vyšinuté matce, která v pomatení mysli vztáhne ruku na své drahocenné dítko. Padají pak pojmy, jako je „laktační psychóza“ nebo „poporodní deprese“. S jejich významem si hlavu nikdo moc neláme.

Poporodní šílení

Když pak novopečenou maminku zaskočí nepříjemné pocity po porodu, může ji to řádně vyděsit. Nejedná se přitom o nic neobvyklého.

Překvapení, kterému se většina maminek nevyhne

Většina z nás žen očekává narození prvního potomka s nadšením a vidinou krásných chvil. Mateřství je bezesporu nádherné, ale zároveň je to pěkná dřina. A na to vás nikdo moc nepřipraví. Mnohdy pak přichází namísto slastných chvil rozčarování. Nedostatek spánku, drastická změna režimu, obří zodpovědnost, vytržení z navyklého způsobu života, hormonální kolotoč. Může se přidat také společenská izolace, chabá výživa a řada dalších změn.

Kojení mi pořád nešlo a nervy jsem měla na prasknutí. Od čtvrtého dne jsem prakticky pořád jenom brečela, takže se mi dostávalo hodně rad, abych nebrečela, protože když budu brečet, přijdu o mléko a nebudu kojit vůbec.

Okolí se většinou tváří nechápavě, i když podobný šok prožívá většina žen. Pokud se jich přímo zeptáte, v mnoha případech vám potvrdí, že ze začátku pro ně představovalo mateřství pořádný záhul. Obecně se o tom ale příliš nemluví, a tak se vám může zdát, že jste pro ostudu. Nejste, jen k vám ženy nejsou upřímné. Zvyknete si a bude líp.

Krátce po porodu dochází k prudkému poklesu některých hormonů a jiné se vám naopak začínají tvořit. Dost pravděpodobně vás nemine také prudké zhoršení nálady, které potká zhruba 80 % žen. Může se přidat i úzkost a plačtivost. Netřeba však panikařit. S největší pravděpodobností nepříjemné pocity odejdou stejně rychle, jako přišly. A z vás se brzy stane šťastná máma z plakátů.

Záludnosti matky přírody

V poporodním období může přijít ještě jedno nepříjemné překvapení, které dovede pěkně zaskočit. Mnoho maminek popisuje nepříjemné představy spojené s miminkem. Týkají se různých rizikových situací, které by mohly nastat. Že miminko padá na zem, že přestane dýchat, že mu mohou nevědomky ublížit. Příroda si nejspíš chtěla pojistit řádnou péči nás žen, ale pokud patříte k úzkostnějším typům, mohou vám podobné představy přinést trpké chvilky. Důležité je hodit je za hlavu a nezabývat se jimi. Vaše miminko je s vámi a je mu u vás dobře.

Byla jsem totálně šťastná, ale opět ne moc dlouho. Čtyři týdny po porodu se mi rozjely úzkostné myšlenky typu „co když miminko vyhodím z okna“, „co když ho píchnu nožem, nůžkami, vidličkou“, prostě „co když mu budu chtít něco udělat“.“

Všechny popsané obtíže jsou běžné a možná se vám nevyhnou. Určitě se u vás ale dlouho neohřejí a bude zase lépe. Když na ně budete připravené, ani vás moc nevyděsí.

Děsy, které patří do rukou odborníků

I přes veškerou snahu mohou přijít stavy, kterých se tak snadno nezbavíte. Dobrá zpráva je, že řešit se dají vždy. Jen je v některých případech nutné vyhledat odborníka. A na určitou dobu zatnout zuby a vydržet.

Obtíže poznáte velmi snadno, protože vám postupně otráví každý den. Namísto zasloužené radosti z mateřství se u vás mohou zabydlet jen nepříjemné pocity a postupně ovládnou vaši mysl. Mohou mít různou podobu a nejběžnější z nich si popíšeme.

Co když svému miminku v pominutí smyslů ublížím?

divkazasklemPoměrně rozšířená varianta se nese ve jménu strachu. Často souvisí s popsanými nepříjemnými představami, které se týkají miminka. Maminka má strach, že provede něco, co ohrozí její dítko. A tak se snaží všemožnými způsoby rizikovým situacím zabránit. Obavy mohou vést až k absurdním situacím, kdy ženy schovávají nože, aby neublížily dítěti. Nedotýkají se ho, aby ho neporanily. Vyhýbají se místům, kde by mohly udělat něco nebezpečného. Kdyby vám podobné obavy někdo popisoval, snad se i pousmějete, ovšem prožitky s nimi spojené jsou doslova mučivé.

„Podstatou veškerých mých nepříjemných pocitů byla obava, že udělám něco, čím ohrozím své dítě. Úplně nejvíc mě děsily různé nemoci a to i ty zcela nepravděpodobné. A opět to fungovalo stejně – čím víc jsem se svým strachům poddávala, tím to bylo horší a přicházely další a další. A pak už jsem pro změnu nebyla schopná fungovat já.“

Není v lidských silách popsat veškeré možné obavy, bývají ale hodně podobné. Platí jednoduché pravidlo. Jestliže vás obavy sžírají většinu dne, kazí vám radost z mateřství a nezbývá vám sil na každodenní povinnosti, nelekejte se, ale vyhledejte odbornou pomoc.

Více o poporodní úzkosti

Proč nemám své dítě ráda?

Řadu maminek zaskočí těžkosti při budování vztahu k miminku. Mají pocit, že své dítě nemají rády a mohou litovat svého rozhodnutí stát se matkou. V počátku naší cesty mateřstvím se to stává pravděpodobně častěji, než jsme schopné přiznat. Pokud se ale podobné pocity prohlubují, může se jednat o důsledek poporodní deprese.

„Nejhorší je, že vymizel citový vztah k oběma dětem. Je to strašný pocit. Jako bych necítila nic ke svým dětem. Jen vidím to, že už teď nikdy nebudu mít svobodu, že na mně visí 2 malé bytosti. A to těžce nesu. Strašné je, že lituji toho rozhodnutí mít druhé dítě. S jedním už byla pohoda, najetý režim, výlety, srandičky, bylo to super. Teď se cítím jako ve vězení. Je to rouhání....já vím. Ale nemůžu si pomoct. Už nemám z ničeho radost.“

Důležité je nic si nevyčítat a vyhledat pomoc. Deprese dovede z člověka vysát veškeré pozitivní pocity a zanechává jen černé vidění světa. Pocit nedostatečné lásky k dítěti bývá častým průvodním znakem. Nevyhýbá se ani slavným osobnostem. Herečka Brooke Shields napsala o svých prožitcích dokonce knihu. Přestože po dítěti velmi toužila a podstoupila řadu procedur, které jí měly její přání naplnit, mateřskou lásku zpočátku také postrádala.

Více o poporodní depresi

Matka zabiják?

Nejvzácnější komplikací, která vás může potkat, je poporodní psychóza. Asi každý někdy slyšel starší označení laktační psychóza. Nechybí většinou v žádné zprávě pojednávající o ženě, která ublížila svému dítěti. Jedná se rozhodně o závažné onemocnění, které je nezbytné co nejdříve podchytit. K agresivnímu chování dochází jen zřídkakdy, ale prevence je zcela jistě na místě.

Podobně stižené ženy bývají mimo realitu a jejich chování jim dává smysl. Nelze tudíž předvídat, jaké budou jejich další kroky. K rozvoji poporodní psychózy dochází nejčastěji u žen, které mají za sebou předchozí psychotickou epizodu nebo mají podobné obtíže v rodině. Objevuje se většinou do 14 dnů od porodu.  

Vyhledání pomoci je vesměs v rukou blízkého okolí, protože žena si své potíže neuvědomuje. Jak už bylo uvedeno, jedná se o vzácnou poruchu, která však vyžaduje urychlené jednání.

Více o poporodní psychóze

Cítím se divně, určitě je to laktační psychóza!

S poporodní psychózou souvisí poměrně rozšířená obava maminek, která dovede nadělat také mnoho škod. O strachu z ublížení dítěti už jsme si řekli. A jedna z variant je: „Co když mi hrábne, chytne mě laktační psychóza a vztáhnu ruku na své nejdražší?“. Není divu. Maminka se necítí ve své kůži, protože ji trápí obavy a úzkost. A všude se píše o nebezpečné laktační psychóze. Kdo by si nedal 2 a 2 dohromady, že?

Chyba lávky. Psychóza se vyvíjí velmi brzy po porodu a rozhodně není vyústěním déle trvající poporodní deprese, jak se někdy špatně uvádí.

Stejně tak odborníci uvádějí, že žena, která se bojí svých vlastních činů, s největší pravděpodobností není nebezpečná. Jestliže vás po porodu pronásledují nepříjemné myšlenky, rozhodně není důvod se děsit. Návštěvě odborníka se však nevyhýbejte. Ušetříte si mnoho nepěkných chvil.

Odborníků se nebojte, ale vybírejte pečlivě

Při hledání pomoci máte několik možností. Můžete se obrátit na svého praktického lékaře. Doporučí vám příslušné odborníky a může vám udělat podrobný rozbor krve, který určí, zda vám nechybí nějaká důležitá látka.

V případě mírných obtíží je nejlepší variantou psycholog nebo psychoterapeut. To je odborník, který sice nemůže předepisovat léky, ale pomůže vám zorientovat se ve vašich pocitech. Leckdy také odhalí skryté příčiny psychických neduhů a naučí vás pracovat s nepříjemnými myšlenkami a stresem.

Pokud se cítíte opravdu mizerně, netřeba se bát ani psychiatra, který vám může předepsat léky. Jejich nevýhodou je dlouhá objednací lhůta. Pokud ale máte pocit, že nevydržíte ani den, můžete navštívit centrum krizové intervence nebo některé psychiatrické ambulance ve větších nemocnicích, kde není nutné se předem objednat.

Vybranému odborníkovi byste měli důvěřovat, proto platí, že má smysl hledat déle toho pravého. Pokud vám některé postupy a závěry nevyhovují, nebojte se konzultovat i jinde. Bojujete za sebe a své blízké.

Za žádných okolností neztrácejte naději, i když vás potkají těžší dny. Zlepšení možná bude stát hodně úsilí, ale určitě přijde a vy si své mateřství užijete naplno. A to rozhodně stojí za to.

Problematikou se podrobně zabývá projekt Máma v úzkých.

 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit