hlavickanovadoplnena

Naši nejbližší příbuzní

Lidé se od nepaměti snaží nalézt důkazy existence všemožných tajemných pralidí. Tomu, komu by se něco takového podařilo, by se jistě dostalo věhlasu. Horší by to zřejmě měl onen tvor, to je však na trochu jinou diskuzi. Někdy zapomínáme, někdy ani netušíme, že nám velmi blízké živočichy máme téměř po ruce.

 Řeč je o takzvaných velkých lidoopech, se kterými se můžeme setkat ve většině zoologických zahrad. Tato skupina sice není zhlediska pravidel zoologické kategorizace úplně správná, ale pro potřeby našeho článku je úplně postačující. Zřejmě je budete znát. Patří sem šimpanzi, orangutani a u nás asi nejznámější gorily. Důkladným pozorovatelům zajisté neušlo, jak moc jsme si podobní. Není to totiž náhoda.

Velký zvrat v pohledu na vývoj člověk přinesla zpráva, že vlastně „pocházíme z opice“. To je samozřejmě nesmysl, ale ve svém zjednodušení to v podstatě naznačuje, že nejsme až tak unikátní. Ukázalo se totiž, že máme velmi blízké příbuzné a těmi jsou šimpanzi. A platí to oboustranně. I my jako druh Homo sapiens jsme nejbližšími žijícími příbuznými šimpanze. Nejsou to orangutani, ani gorily, jsme to my lidé.

Zdroj: Meawpong3405 / FreeDigitalPhotos.net

Zdroj: Meawpong3405 / FreeDigitalPhotos.net

Pocházíme z opice?

A jak je to s těmi opicemi? Podívejme se nejdřív na to, jak vlastně vznikají jednotlivé druhy. Trochu zjednodušeně lze říct, že nový druh vzniká tak, že se určitá populace původního druhu oddělí, dostane se do jiného prostředí a v průběhu času se mění a přizpůsobí novým podmínkám. Po nějaké době je nová skupina od své původní natolik odlišná, že ji lze označit za nový druh. Ani původní skupina však nezahálí a k určitému vývoji u ní dochází.

A pokud jste četli pozorně a mě se podařilo psát jakž takž srozumitelně, začíná se odpověď na otázku s opicemi pomalu vyjasňovat. Ačkoliv by bylo krásné, kdybychom byli natolik unikátní, že bychom se v čase vyvíjeli pouze my, není tomu tak. Naše a šimpanzí osudy se oddělily před několika miliony let a my jsme za tu dobu prošli mnohými proměnani. Nelze proto předpokládat, že by šimpanzi zůstali stejní, i když jejich proměny nejspíš nebyly tak dramatické. A jak přesně náš společný předek vypadal, nevíme úplně přesně.

K velkému posunu ve vnímání našeho vztahu se šimpanzi, ale i s ostatními lidoopy, vedl především výzkum DNA. Ten je ovšem podepřen i mnohými výzkumy chování. Postupně vychází najevo, jak moc nám jsou především šimpanzi podobní. Dovedou používat řadu nástrojů, dorozumívají se pomocí znakové řeči pro neslyšící, kreslí, poznávají se v zrcadle. Společnou máme i temnější stránku povahy, protože šimpanzi rovněž vedou války a dokážou se navzájem zabíjet bez zjevnější příčiny.

Umí lidoopi mluvit?

Určité podobnosti mezi našimi druhy si nelze nevšimnout, a tak docházelo již v padesátých letech minulého století k pokusům naučit šimpanze mluvit. Zde však lidé narazili, protože ať dělali, co dělali, podařilo se jim naučit šimpanze ztěží pár kratičkých slov. Revoluční nápad přišel v letech šedesátých. S mluvou to nevyšlo, ale proč nevyzkoušet také řeč znakovou? A to byla trefa do černého. Šimpanzi se dokázali naučit stovkám různých znaků, začali si dokonce vytvářet i své vlastní znaky. A co bylo úchvatné – známá samice Washoe dokázala naučit znakové řeči svého adoptivního potomka. A ostatní lidoopi nezůstali pozadu. Proslavila se hlavně znakující gorila Koko nebo orangutan Chantek.

Pokud by vás téma znakování šimpanzů zaujalo, v češtině vyšla úchvatná a zároveň velice dojemná kniha Nejbližší příbuzní od Rogera Foutse, která detailně popisuje příběh šimpanzice Washoe. Jednu dobu byla dostupná v síti prodejen Levné knihy, čemuž nemohu doteď uvěřit.

Nástroje jako výlučná dovednost člověka?

Bývaly doby, kdy se soudilo, že používání nástrojů je vylučnou dovedností člověka. Dávno už tomu ale tak není. U šimpanzů byly popsány desítky způsobů jejich využití. Dokáží rozbíjet plody s tvrdou slupkou pomocí kamenů. Jeden použijí jako podklad a druhý jako jakési kladivo. Loví mravence pomocí stébel, která zasouvají do mraveniště a čekají, až se jejich kořist zakousne. Používají rozžvýkané listy jako houbu, kterou následně napouštějí vybrané pochutiny. A stejně jako u všeho ostatního, pozadu nezůstávají ani gorily a orangutani. Přeborníkem však zůstávají šimpanzi.

Zrcadlo, řekni mi ...

A jak je to s těmi zrcadly? Existují přesně stanovené experimenty, které mají otestovat, zda se daný jedinec pozná v zrcadle. Nutno říct, že lidoopi mají mnohem přísnější pravidla než lidé. A zvládají to i tak. Především tedy šimpanzi. A znamená to vůbec něco? I tady samozřejmě padají různé námitky, ale vidíme jasně, že lidoopi si uvědomují svou vlastní existenci. A to je důležitý předpoklad pro rozvoj dalších schopností.

Proč se to tu vůbec píše?

Známe tedy tvory, kteří s námi mají společného více, než se zdálo. Mnozí tomu odmítají uvěřit, pro mnohé je ta myšlenka nepřijatelná. Nelze se ale tvářit, že neexistují. Jsou tu s námi a je jenom na nás, jak s nimi dokážeme žít.

Inu možná si teď říkáte, že je to vše hrozně krásné, ale co že to má vlastně společného s mateřstvím? Museli jsme si ukázat, jak moc jsou nám naši příbuzní podobní, abychom si napříště mohli ukazovat, co vše se od nich můžeme naučit.

 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit