hlavickanovadoplnena

Mámo, pomož mi být dobrou mámou!

Mnohé z nás bereme svou mateřskou roli velmi seriózně a naše přípravy leckdy předčí i úsilí ze školních let. Studijní literatury máme k dispozici nepřeberné množství, naše okolí je většinou také nápomocné a internet je zdrojem snad nekonečného množství informací. Pojďme se ale na chvilku zastavit a podívat se na mateřství z jiné stránky. Jak k němu vlastně přistupovat přirozeně? Víme ještě, jak to chodilo v dřívějších dobách? Napovědět nám mohou i naši nejbližší příbuzní.

 Jak už jsme si řekli, našimi nejbližšími žijícími příbuznými jsou šimpanzi, se kterými se většinou setkáváme díky zoologickým zahradám. Jejich domovinou je ale Afrika. Díky mnohaletému úsilí některých vědců máme k dispozici velice podrobný popis jejich každodenního života. 

Śimpanzi

Jak to chodí u šimpanzů?

Šimpanzi žijí ve smíšených skupinách, které mohou čítat několik desítek jedinců. Samice mají mládě zhruba každých 5 let.

Samičky mají podobně dlouhý cyklus jako máme my, ale jeden důležitý rozdíl je potřeba zmínit. V období ovulace, tedy v období příznivém pro početí potomka u nich dochází k výraznému otoku pohlavních orgánů. Ten poněkud usnadňuje život samcům, kteří tak přesně vědí, kdy má smysl se o samice ucházet.

Šimpanzí samci mají oproti našim mužům situaci ulehčenou i díky přístupu samic. Ty se většinou nápadníkům ochotně podvolí a odpadá tak zdlouhavé namlouvání. Horší je to pak s konkurencí ostatních samců a obecně platí, že nejlepší přístup k samicím mají vysoce postavení samci. Ti ostatní se pak snaží využít různé skulinky a alespoň občas si také přisadit.

Díky výše popsanému oboustranně vstřícnému přístupu většinou není úplně jasné, kdo že je vlastně otcem mláděte, ale na tom ve finále zas až tak nesejde. Mládě totiž tráví většinu času s matkou a o otcovské péči zde hovořit nemůžeme. Samci to tedy mají o poznání jednodušší, pokud jde o námluvy. Zároveň se ale také zrovna nepřetrhnou, aby samicím jejich přízeň oplatili.

A jak si šimpanzí samice poradí se svou mateřskou rolí?

Tak především – pro mladou samičku je významným zdrojem mateřského umu již její dětství. Je totiž velká pravděpodobnost, že se dočkají ještě mladšího sourozence. A ten pak povětšinou slouží jako pomůcka k nácviku vlastních mateřských dovedností. A kdyby to náhodou nevyšlo se sourozencem, najde se ve skupině určitě jiné vhodné mládě.

Narození nového mláděte je pro skupinu velkou událostí. Jakmile se objeví samice s novým přírůstkem, mohou se ostatní šimpanzi přetrhnout, kdo si ho dřív prohlédne. Hodně pak záleží na zkušenostech novopečené matky, jak tento nápor zvládne.

Jinak si ale matky své potomky bedlivě hlídají a až do věku zhruba 5 měsíců se snaží zabránit ostatním v kontaktu. A to i přesto, že mláďata se o své okolí od nějakých 3 měsíců čile zajímají a snaží se ke svým společníkům dokonce natahovat ruce. Jedinou čestnou výjimku tvoří starší sourozenci.

Brácha, ségra – jedna rodina

Sourozenci vůbec zastávají v životě mláďat důležitou roli. Vzniká mezi nimi pouto, které často trvá celý život. A pokud mládě potká to neštěstí, že přijde o svou matku, nezřídka se stává, že se péče ujme některý ze sourozenců.

Malí sourozenci jsou fascinující především pro své sestry. Ty se většinou aktivně podílejí na každodenní péči. Svého sourozence nosí, hrají si s ním pečují o jeho srst a vůbec se snaží zajistit jeho blaho. Může se také stát, že ho žárlivě střeží před ostatními členy skupiny a to dokonce i před svými přáteli. Mladá samička si tak osvojí řadu praktických dovedností, které jí pak usnadní vlastní mateřství.

Důležitou úlohu ale hraje, jak se zdá, také výchovný styl matky. Jsou samice, které můžeme označit doslova za milující mámy. Svého potomka nikdy nenechají v nejistotě a jakýkoliv nářek je pro ně signálem k okamžité pomoci (že je to strategie značně přínosná, si ukážeme někdy příště). Jsou ale i samice, které o své mládě téměř nedbají a jeho vzlykání nechávají nevyslyšené. A pokud je tím mládětem samička, nejenže jí to na jistotě nepřidá, ale může to ovlivnit i její budoucí mateřské schopnosti.

Co tím chtěla autorka říct?

Nedá se samozřejmě říct, že jsme stejní jako šimpanzi. O tom svědčí třeba i popsaný fakt, že samci se nikterak nepodílí na péči o svého potomka. Pokud se ale podíváme na život šimpanzí samice, nelze si nevšimnout, že se na své mateřství připravuje takřka celý život. A důležitou roli hraje její vlastní matka, což měla být také ústřední myšlenka tohoto článku.

Jako mámy totiž můžeme pomoct svým dcerám v jejich budoucí mateřské roli. A to nejen tím, že jim ukážeme, jak na to. Ale také tím, jak se jim věnujeme a jakou jistotou je tak do života vybavíme.

A pokud si náhodou nevíme samy rady, můžeme se obrátit na své vlastní mámy.

 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit