Osudové pouto právě vychází

Dokonalá matka?

Už od poměrně útlého věku jsem byla přesvědčená, že se jednou stanu matkou. Od popsaného období do okamžiku, kdy jsem se jí skutečně stala, uběhlo z různých důvodů nespočet let. Měla jsem tak dost času na vytvoření přesné představy toho, jak perfektně bude moje mateřství vypadat.

Rozčarování

Jaké pak bylo moje překvapení, když se vše ubíralo zcela jinou cestou, snad nemusím vůbec popisovat. Obecně se nepovažuji zrovna za naivní, ale takhle zpětně musím říct, že moje představa mateřství byla úplně zcestná. Vlastně jsem si myslela, že můj tehdejší obyčejný život bude v podstatě stejný, jen bude obohacený o postýlku v ložnici, kde bude ležet krásné voňavé miminko. Já jako dokonalá šťastná matka budu konečně naplno obhospodařovávat naši domácnost, na kterou jsem předtím neměla tolik času. A vše pojede zcela hladce, protože předtím jsem zvládala přece mnohem víc věcí...

Zdroj: digitalart / FreeDigitalPhotos.net

Zdroj: digitalart / FreeDigitalPhotos.net

K drobnému zádrheli došlo již ve fázi příprav. Termín porodu jsem měla sice písemně stanovený na základě lety ověřených výpočtů, ale já byla pevně přesvědčená, že to bude později. V termínu přece rodí jen 5 % žen. Tomu jsem také přizpůsobila svůj harmonogram příprav.

Když se pak syn přihlásil zcela disciplinovaně přesně ve stanovený termín, byla jsem úplně vykolejená. Připraveno nebylo skoro nic a já nestihla ani plánovaný odpočinek, protože jsem si do plánu zařadila ještě státnice, které jsem sice stihla, ale bylo to jen tak tak.

Je to porod, není to porod?

Předporodní stahy vypadaly ze začátku celkem nevinně. Vlastně jsem si nebyla ani jistá, že je to ono a bylo mi skoro až trapné zmiňovat se o tom zdravotnicím na naplánované kontrole v termínu porodu. Nakonec mi ale dalo práci přesvědčit je, že si  ještě stihnu dojít pro věci, které jsem si s sebou vůbec nebrala. Naštěstí jsem bydlela pár metrů od porodnice.

Podobně pohodově vypadala situace i po mém návratu v plné zbroji. Ani nechci vědět, co si o mně myslí maminka, která se mnou tehdy seděla na monitoru a kterou jsem urputně přesvědčovala, že porodní bolesti vlastně nejsou tak hrozné, jak se říká. Porod je prostě brnkačka. Kdyby mě viděla o hodinu později, asi by se zhrozila, protože v tu dobu už bych jí nebyla schopná říct vůbec nic.

No porod jsem si zkrátka neužila, ale myslela jsem, že nově nabytý status mi vše vynahradí. Je až s podivem, jak rychle se z vás v porodnici stane „mamča“. I kdybyste byla třeba ředitelka zeměkoule, tady se zařadíte mezi ostatní mamčy. Upřímně doufám, že toto oslovení už nikdy neuslyším, i když musím říct, že z úst vlastního dítěte je samozřejmě vše jiné.

Kojení, přebalování, oblékání...hrůza

Že se vše nevyvíjí tak, jak jsem si myslela, jsem pochopila hned v okamžiku, kdy jsem nezvládla takovou banalitu, jako je kojení. Stejně nezdolatelný pro mě byl i proces přebalování a oblékání, takže když lékař na vizitě vydal pokyn: „maminko, svlékněte miminko“, málem jsem se zhroutila.

Ve svých původních představách jsem vůbec nepočítala s tím, že v důsledku porodu nebudu moct sedět, chodit, ani si dojít na záchod. Nikdy dřív by mě nenapadlo, že budu sestry prosit o vycévkování. Nepočítala jsem ani s vychýlením hormonálních hladin. Takže jsem já, silná a nezávislá žena úpěnlivě prosila svého tehdy ještě přítele, aby se vrátil na noc do porodnice, že já to tam prostě nezvládnu. K dobru mu musím přičíst to, že skutečně přišel.

Veškeré své naděje jsem upínala ke dni, kdy mě konečně pustí domů. V domácím prostředí se přece musí situace rychle srovnat. Je to s podivem, ale doma to nebylo o moc lepší. Ze všech sil jsem se snažila dostát své představě dokonalého mateřství, ale bylo to jako bojovat s větrnými mlýny.

Super žena?!

Nechtěla jsem za žádnou cenu dát najevo, že nemám situaci pevně v rukou a nechtěla jsem být vynechána z žádné důležité aktivity. Nechyběla jsem na žádné vycházce, i když jsem se většinou zhroutila na nejbližší lavičce, protože chodit jsem pořádně nedovedla ještě mnoho dnů po porodu. Chtěla jsem být přítomna každému významnému okamžiku, a tak jsem neposlouchala své tělo a neodpočívala.

Že to nebyl zrovna ideální přístup, nejspíš nemusím zdůrazňovat. Opravdu nebyl. A ať jsem dělala, co jsem dělala, super žena se ze mě stejně nestala. Ba naopak, ale o tom třeba někdy jindy...

Období po porodu je hodně náročné a i když to někdy vypadá, že máme kolem sebe jen samé extra zdatné matky, nikdy nevidíme všechno. Netrapme se tedy ještě navíc nároky, které na sebe zbytečně klademe. Nestojí to za to. A dobrá zpráva na závěr. Mateřství je zpočátku velká dřina, ale chce to jen chvilku vydržet a bude líp. Dříve nebo později určitě.

 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit