Projevy poporodní deprese

Ztráta radosti (anhedonie)

Nedokážete prožít radost, a to doslova. I když se vám dějí jen příjemné věci, část mozku, kde se tvoří radost, je vypnutá. Můžete mít pocit, že jste jen prázdná schránka. Závidíte ostatním, že se dovedou radovat, protože vám to nejde.

„Začalo mi být tísnivě. Den se vlekl tak, že mi každá minuta přišla jako hodina, já měla šíleně stažený žaludek a hrozný pocit, že mě nic nebaví a že nejsem schopná najít jedinou radost v životě. Kdo má rád Harryho Pottera jako já – jako by vám mozkomorové vysáli veškeré štěstí a radost. A vy se děsíte každé další minuty a nechcete být.“

Kolotoč černých myšlenek (ruminace)

V hlavě se vám dokola a dokola točí negativní myšlenky. Různá nebezpečí, strach z budoucnosti. Dokola se vám honí hlavou, že už nikdy nebude dobře, že jste ztracená. Nedokážete sledovat televizi, ani číst knihu, protože se neumíte odpoutat od černých myšlenek.

Myšlenky se nedají vypnout, v těžkých stavech nefunguje žádné odvádění pozornosti. Zvenku to může vypadat, že se „hrabete v kravinách“ a svůj stav si sama zhoršujete. Ve skutečnosti se myšlenky zastavit nedají a člověk je v nich potopený, ačkoliv nechce.

Nenalézáte klid

Nedovedete se uvolnit, cítíte silnou tenzi. Nejde vám v klidu sedět, potřebujete chodit nebo se věnovat rutinní činnosti. Na ty složitější totiž nemáte kapacitu.

Pocit, že to nejsem já

Máte pocit, že ztrácíte sama sebe, intuitivně cítíte, že to nejste vy. Jste ve vleku negativních myšlenek, ačkoliv v normálním stavu se považujete za pozitivní osobu.

Do určité míry je přirozené, aby matka potlačila vlastní já ve prospěch miminka. Pokud to ale přesáhne přijatelnou hladinu, může to být velmi nepříjemné.

Točení se v problémech

Můžete mít pocit „scvrkého a vyčerpaného“ mozku. Jste zanořená do negativních myšlenek, nedokážete se na ně podívat s nadhledem, i když byste chtěla.

Zanořenost velmi nahrává různým vtíravým a nepříjemným myšlenkám, které vás pohlcují a často vyvolávají nepříjemné úzkosti nebo strach. Můžete se ocitnout ve vleku svých myšlenek, kdy nedokážete svým obavám čelit a intenzivně jim přizpůsobujete své chování. Tento křehký stav tak nahrává poporodním úzkostem.

Pocit, že jsem za mlhou (derealizace)

Máte pocit, že se na svět díváte za sklem a některé podněty k vám doléhají jakoby z dálky. Tento pocit je zřejmě složen hned z několika změn. Je narušeno binokulární vidění, které vytváří trojrozměrné vidění. Zároveň je negativně ovlivněna krátkodobá paměť a veškeré složitější činnosti jsou pro vás nadměrně náročné až vyčerpávající.

Řada žen mluví o „období mlhy“ jako o období, které si vlastně nepamatují.

Narušené vnímání času a prostoru

Můžete mít pocit, že den ubíhá nesmírně pomalu a odpoledne se vám zdá, že ráno bylo už velmi dávno.

Jste doslova ztracená v prostoru, jen obtížně se orientujete v obchodě nebo ve složitěji členěných budovách. Problémy vám může dělat třeba skládání puzzle.

Nemyslí vám to

Všechny mentální úkony jsou pro vás náročné až nemožné. Nedokážete přepsat jednoduché číslo, zapamatovat si, co jste chtěla udělat, o čem jste mluvila před minutou.

Myšlení je zpomalené. Trvá vám, než vám věci dojdou.

V těžších případech můžete ztratit i schopnost číst, protože nedokážete poskládat písmena k sobě.

Ztráta vztahu sama k sobě

Je vám jedno, jak vypadáte, co máte na sobě. Přijde vám nesmyslné koupit něco sama pro sebe. Hubnete, ale je vám to jedno. Radši byste byla tlustá, ale v pohodě.

Trpíte

Nedokážete říct proč a vlastně ani jak, ale trpíte. Každým okamžikem a každým coulem.

„Záviděla jsem malé mořské víle, že jen pociťuje každý krok jako bodnutí dýkou, protože si přece může sednout a chvíli vydechnout. Já si od těch děsivých pocitů odpočinout nemohla. Z fleku bych s ní měnila.“

Bolestivá únava

Jste unavená každým kouskem těla. Únava je velmi tížívá až paralyzující. Cítíte ji za očima.

Nezvládáte více podnětů najednou

Vadí vám více zvuků najednou, nedokážete dělat více činnosti najednou nebo je dělat na přeskáčku, protože neudržíte nit.

Ztráta naděje

Ztrácíte pocit naděje a nevěříte, že budu zase lépe, že je to vůbec možné. Děsí vás budoucnost, že vám bude stále stejně.

Nemáte chuť k jídlu

A pokud jíte, je to s pocitem odporu.

Nemůžete spát

Máte problém usnout, i když se cítíte velmi unavená. Je narušené usínání. Máte pocit, že se propadáte. Nebo máte pocit, že už už usínáte a stále znovu se probíráte.

Můžete se také budit nad ránem, stažená, s balvanem na hrudníku nebo se staženým břichem.

Spala byste stále, i přesto jste unavená

Nechce se vám vůbec nic

Máte potíž rozhoupat se k jakékoliv aktivitě. Nechuť něco dělat je paralyzující a prostupuje celým tělem.

Jste odpojená od dětí

Neprožíváte lásku. Nedaří se vám navázat vztah s miminkem. Může se ale vytratit i láska ke starším dětem (ve skutečnosti se neztratí, jen ji nedokážete cítit).

Myšlenky na konec

Můžete mít pocit, že jediným vysvobozením je odchod. Od rodiny i ze života. Že jen tak se trýznivých pocitů zbavíte (opravdu to jde i jinak!). Připadá vám, že bez vás bude všem líp.

V těžších případech už pomýšlíte na sebevraždu.

Hučení v uších

Děsivé vtíravé myšlenky

Do hlavy se vám vtírají velmi zvláštní myšlenky a představy – že se něco děje s miminkem nebo že mu ubližujete vy. Mohou být velmi barvité a neodbytné. Přicházejí v pravidelných intervalech a děsí vás. Můžete mít pocit, že začínáte bláznit.

Nedokážete být sama

Děsí vás každá chvíle, kdy zůstanete o samotě s miminkem.

Strach chodit sama ven

Bojíte se chodit sama ven. Že na vás budou lidé koukat. Že se dostanete do situace, se kterou si nebudete vědět rady. Že ztratíte kontrolu sama nad sebou.

V těžších případech už ven vůbec nevycházíte.

Rána jsou temná

Ráno se probudíte a dolehne na vás tíživý pocit. Jako by vám někdo položil na hruď velký balvan.

Všechno je pro vás těžké

I věci, které běžně zvládáte levou zadní, vám připadají obtížné a vyčerpávající.

Co je dobré vědět o poporodní depresi

Deprese ráda přichází v nepříjemných situacích, když máme pocit, že z nich není cesty ven.

Ženy po porodu často hovoří o pocitech drtivé a nikdy nekončící zodpovědnosti, kterou doposud nepoznaly a ze které se nedá utéct. Mají pocit, že život, který znaly, skončil, a že nic už nebude jako dřív.

Deprese se projevuje ztrátou radosti ze života – cítíme se jako pod černou dekou, nevidíme světlé zítřky a nechce se nám vůbec nic.

Navenek se může jevit jako lenost a slabost, což je ale zdání naprosto mylné. Lidé, kteří prožívají depresi, jsou stateční, protože čelí sžíravým pocitům, které si nelze bez vlastní zkušenosti představit.

Ačkoliv se u maminek nejčastěji mluví o depresi poporodní, setkáváme se s ní i u těhotných žen a nezřídka i u maminek starších dětí.

Deprese může udeřit různou silou – lehkou, střední i těžkou a podle toho se i dělí.

Jak poznám, že mám poporodní depresi?

Chmury a smutek občas dolehnou na každého, v poporodním období jsme navíc citlivější skoro všechny. Skutečnou depresi poznáte tak, že vám postupně zatemní celé dny a významně narušuje kvalitu vašeho života.

Ženy, které poporodní depresi prožívají, často intuitivně vědí, že je něco špatně. Že nejsou schopny čelit každodenním úkonů se sobě vlastní lehkostí. Mají pocit, že ztrácejí samy sebe.

Co s poporodní depresí

Mluvte o svých potížích s lidmi, kterým důvěřujete. S manželem, rodiči, kamarády nebo klidně s tchýní. Mluvit můžete i se ženami z Úsměvu mámy, které mají vlastní zkušenost a chápou. A když mluvení nepomáhá? Nebojte se vyhledat odbornou pomoc.

Deprese neznamená automaticky cestu do ordinace psychiatra. Obzvlášť u těch lehkých může pomoct sdílení, ujištění, že jsou mé pocity přirozené, podpora a pomoc okolí. Další pomoc nacházíme u psychologů a psychoterapeutů. A co je důležité zdůraznit – ani návštěva psychiatra není selháním nebo ostudou.

Na depresi je nebezpečné, že vás svým temným závojem snadno přesvědčí o své nezvratnosti. Když jste zaplaveni negativními pocity, snadno dojdete k závěru, že už je to napořád a že vám není pomoci. Je to sice závěr klamný, ale to mnoho lidí v depresi neví. I proto je důležité o depresích mluvit, aby všichni věděli, co deprese dovede a že cesta ven existuje.

Jak poznám, že už je to na odborníka?

Základní pravidla dala dohromady naše psycholožka Renata Banášová:

Pro posouzení závažnosti psychických obtíží existují standardizované nástroje. Mají podobu jednoduchého dotazníku, kde maminka hodnotí své současné rozpoložení. V případě poporodní deprese se používá tzv. Edinburghská škála poporodní deprese.

Něco hezkého o poporodní depresi

Většina žen s mateřskou depresí, které jsme poznaly, si dnes užívá života i svého mateřství. Když jste v depresi, může se vám zdát, že je vše ztraceno. My ale víme téměř jistě, že výhledy jsou veskrze pozitivní. Je jen potřeba o svých pocitech mluvit a nebát se říct si o pomoc.

Proč se mi to děje?

Období kolem narození miminka je navzdory obecně vžitým představám velmi náročné. Mamince se podstatně mění životní rytmus, má na starosti bezbranné stvoření, často jí chybí spánek a občas i čas obstarat sebe samou. Není ostuda ani selhání, pokud se objeví psychické obtíže.