Z fotky na webu pražského centra se usmívá sympatická žena, která objímá svou rozkošnou dceru. Zatím jsme se kvůli probíhající pandemii neviděly naživo, přesto se zdá, že máme hodně společného. Obě jsme si po porodu prošly psychickými obtížemi. Nejenže je Lucka Kočová překonala, ale dokonce vybudovala centrum Úsměvu mámy, které od června 2020 pomáhá ostatním ženám pečovat o křehkou psychiku v mateřství. Zeptala jsem se Lucky, jak zpětně vnímá toto náročné období a jaké má plány do budoucna...
V České republice zatím neexistuje systematická péče o ženy, u nichž se objeví psychické obtíže v těhotenství nebo po porodu. Projekt, který propojuje plošný screening a na něj napojenou vícestupňovou péči, je tak prvním krůčkem k rozvinuté péči o mateřskou psychiku, kterou známe například z Velké Británie nebo Austrálie.
Je nám velkým potěšením, že jsme součástí projektu, který vznikl iniciativy Národního ústavu duševního zdraví.
Konference Duše mámy je za námi. Ano, pravda, je to už dvanáct dnů, ale chvíli nám trvalo sesbírat síly, postarat se o další záležitosti kolem této akce a dohnat všechny ostatní povinnosti. A teď konečně malé ohlédnutí. Víte, že přípravné období nebylo jednoduché, bylo jasné, že se stahují mračna, ale nikdo netušil, jak moc budou stažená v den konání akce. Plánovali jsme sice v několika variantách, ale všichni z nás máme kromě Úsměvu i hromadu dalších pracovních aktivit, a tak připravit celou akci 100% ve třech verzích bylo takřka nemožné. Zhruba týden před akcí přišla konečně definitivní zpráva o zákazu hromadných akcí. Ano, bylo to zklamání, ale pro mě zároveň i úleva, protože jsem konečně věděla, jak to bude.A začal maraton plný překážek. Asi nejvíc nám dal zabrat on-line živý přenos. Nepovedlo se nám sehnat cenově přijatelného externího dodavatele, a tak vzal kolega Zbyněk Roboch tohle břímě na sebe. Zapůjčil potřebnou techniku a večery trávil zkoušením a testováním. Hodně nám pomohl náš partner Terap.io (poskytovatel on-line terapií to přece musí umět!). Do toho jsme se snažili oslovit individuálně každého, kde si zakoupil vstupenku na opravdovou konferenci, zda ji bude chtít využít i na konferenci v on-line prostoru. Maraton nám ale přinesl i spoustu pozitivních vjemů. Od účastníků nám chodily milé reakce (díky za ně!), většina lidí šla do on-line verze s námi a skvěle spolupracovali i všichni vystupující. Osobně mě mrzelo, že si nevyzkouším živou akci v Kongresové centrum Praha, ale radost to byla i v téhle neúplné verzi. Naše Event manažerka Tereza Fialová se o nás starala jako o vlastní a místní technik nás zachránil před technickou katastrofou. Ze samotné konference jsme se snažili zachovat vše, co šlo. Vysílalo se proto z Kongresového centra, kam postupně přicházela i většina přednášejících. Jediné, co chybělo, byli diváci. Všichni jsme doufali, že akce proběhne hladce i za ztížených podmínek, ale bylo to marné Úvod konference byl doprovázen hlasitou ozvěnou a zvukovým doprovodem, který se linul ze vzdálených počítačů a nešel vypnout, i když vypnout měl jít. Atmosféra v místnosti byla tak hustá, že už by se možná ani krájet nedala, a někteří z nás neměli daleko ke kolapsu. Nakonec se ale oba technické problémy vysvětlily a vyřešily, na naše tváře se vrátily úsměvy a konference najednou jela skoro sama. A jela až do konce, takže se nakonec dostavily i pocity připomínající radost. V průběhu dne jsem sice říkala, že už nikdy žádnou konferenci pořádat nechci, ale k večeru už jsem byla nakloněná i druhému ročníku. To se ale ještě uvidí Každopádně konference Duše mámy je za námi. Právě teď se stříhají videa a připravují záznamy, které pak všichni účastníci dostanou k dispozici, aby si mohli v klidu dokoukat vše, co jim uteklo. Až když ze mě opadl stres z příprav, uvědomila jsem si, kolik skvělých odborníků u nás máme. Vím, že péče o duši mámy u nás zatím pokulhává, věřím ale zároveň, že máme slibně našlápnuto k lepším zítřkům. Jedním z výstupů konference je i vznik pracovní skupiny, která bude na ty lepší zítřky dohlížet.A ještě poděkování na závěr.Moc díky všem, kteří svou prací přispěli k tomu, že konference úspěšně proběhla. Zbyňkovi, Tondovi, Lucce, Adélce, Verče, Katce, Káje, Lucce, Beatrice, Renče. Prostě všem.Poděkování si bezesporu zaslouží všichni skvělí přednášející. Společně jsme posunuli téma křehké mateřské psychiky zase o pár skoků vpřed.Díky taky partnerům. Kongresovému centru za prostory a za péči, místnímu technikovi za záchranu a Terap.io za pomoc s živým přenosem, Magistrátu hlavního města Praha za finanční podporu akce, mediálním partnerům Radio 1 a Vitalia.cz.Díky patří i vám účastníkům a příznivcům. Za podporu, za aktivitu, za milá slova v těžkých chvílích. Bez vás by to nešlo
Úvod konference byl doprovázen hlasitou ozvěnou a zvukovým doprovodem, který se linul ze vzdálených počítačů a nešel vypnout, i když vypnout měl jít. Atmosféra v místnosti byla tak hustá, že už by se možná ani krájet nedala, a někteří z nás neměli daleko ke kolapsu. Nakonec se ale oba technické problémy vysvětlily a vyřešily, na naše tváře se vrátily úsměvy a konference najednou jela skoro sama. A jela až do konce, takže se nakonec dostavily i pocity připomínající radost. V průběhu dne jsem sice říkala, že už nikdy žádnou konferenci pořádat nechci, ale k večeru už jsem byla nakloněná i druhému ročníku. To se ale ještě uvidí 
