Úzkost jako taková je přirozená a pomáhá nachystat naše tělo na nebezpečné situace. Vypíná tělesné pochody, které nejsou v tu chvíli důležité, a zapíná jiné, které nám pomáhají nebezpečí překlenout. Projevuje se zvýšeným tlakem, zrychleným tepem, více se potíme, rychleji dýcháme, zvýší se napětí ve velkých svalech a utlumí se trávení.
Kdyby se úzkost ozývala jen jednou za čas, aby nás přiměla k nutnému výkonu, bylo by vše v naprostém pořádku. Občas se nám ale úzkost vkrádá do života mnohem častěji a může nám ho dokonale ztrpčit.
Jak se nadměrná úzkost projevuje?
- neutuchající strach a obavy (o miminko, o sebe, o budoucnost)
- nepříjemné vtíravé myšlenky
- nespavost a nechutenství
- bušení srdce, pocení chvění, třes, sucho v ústech
- obtížné dýchání, pocit, že se zalknu
- bolesti a nepříjemné pocity v oblasti hrudníku
- strach ze ztráty kontroly
Jak vypadá úzkost u maminek?
- Bojíte se o své miminko tak, že vám to nedá spát, a postupně se vyhýbáte činnostem, které vám původně vůbec nebezpečné nepřišly.
- Trápí vás nepříjemné vtíravé myšlenky nebo představy – že se s miminkem něco děje, nebo že mu dokonce ubližujete vy.
- Děsí vás, jak se s mateřstvím sžijete. Máte pocit, že už nikdy nebude lépe, že se nevyspíte že váš život skončil.
Poporodní a těhotenské úzkosti mají tisíc různých podob, ale obecně se vyznačují tím, že vám strach a obavy postupně zahcují každou chvíli. Máte pak pocit, že už se nikdy v klidu nenadechnete.
Co dělat, když vám úzkost přerůstá přes hlavu?
Svěřte se – manželovi, mamince, kamarádce, zkrátka někomu, komu důvěřujete.
Nebojte se vyhledat odbornou pomoc – čím dříve své potíže řešíte, tím rychleji se vám uleví.
Nevěště hlavu a neztrácejte naději. Ano, víme, to se snadno říká, my si to ale můžeme dovolit, protože máme za sebou spoustu vlastních zkušeností.
Že nevíte kudy kam? Zkuste o svých úzkostech mluvit s námi.